PG 116Symeon Metaphrastes
First Passion
Printed pages · scan text
vision-corrected · Migne scan
Diplomatic text · vision-corrected (sonnet, OCR-anchored) · Migne scan — scholarios OCR + scan in the Page/Facsimile views — PG column chips mark the printed columns.

Single ChapterCaput unicum

col. 1169–1170page 1 of 9

nstuli sermonem tanti Agoniste fraudari notitia novi, vobis quo artyris, in domo que id ipsum opportune mittere procuravi, qua t pulchritudinis tenus vestra magnitudo cum intercessionibus lis iste martyr sanctorum et amicorum Dei, istius quoque prece apud Deum obtinere gratiam valeat, et perfrui mereatur gloria sempiterna. Rex regum et Domi nus dominantium regnum vestrum dextera sua refulget, innotui protegat, et de temporali ad æternum transferat perium vestrum regnum. apud Thessalo conditum redo › imperatori, ad gladiatorum spectaculum properanti captivus sistitur, stodiœ primum mancipatur, ac deinde etiam occiditur. Thessalonicen- illic enim parabatur per quasdam tabulas cir perstitiosus piæ culus circumseptus, ubi suspecturus erat eos qui ir, et interficie ex adverso invicem theatrice se impugnarent rat beatus De- Quia delectatio erat ei aspicere humani sanguinis etipsum absque fusionem. na egerat opera, , qualiter divina le coelo, ut homi vivificaret san dicaret, quidam idos Christianos Demetrium im Contigerat enim atis propter eos nt congressuri; nastasii assertio Anastasius anno it, b docui, ad acti nostri Pas t, ut hunc certe inum sermonem nguentum,quod, proin ætate seu salonicæ tumulo asseverare non O tempore mira itatum appareat, ere licet. de cultu, quem tate seu sæculo laret, quidquam 5. Verumtamen non sine cura et sollicitudine habebat quod esse sibi delectabile cernebatur, Flagrabat nomine monomachum, qui jam multos virtute ac mole corporis abusus, exstinxerat, occi dendi experimentum per meditationem et consue tudinem possidens. Hunc eo quod omnes formida rent, et nullus, ei qui resisteret, videretur, inter primos Maximianus habebat, et diligebat, et li benter in eum respiciebat. 6. Laudabat autem et mirabatur,et quasi super magna re in superbia viri gloriabatur Porro tionem et significationem admittenti, tempus vero simillime complectitur. conformior exsistat, pro certo nequeo edicere, cum Græcam sancti nostri Vitam, quam Latinam Anastasius fecit, ad manum non habeam. Interim, cum Mombritius legam «Cuin imperator Maximianus in Thessalonicensium degeret civitate, piæ religionis auditores persecu tionem patiebantur et interficiebantur ab eo,» ne scio, an forsan primævus textus Græcus Latine haud aptius conformiusque ad auctoris sensum red deretur hoc modo: • Cùm imperator Maximianus, homo superstitiosus, in Thessalonicensium degeret civitate, piæ religionis auditores persecutionem pa tiebantur et interficiebantur ab eo.» Non tantum prædicasse aliosque docuisse, sed et civitatem Thessalonicensem ad Christum addu xisse sanctum Demetrium, Passio ejus, a Photio in um Demetrium, Bibliotheca suppeditata. docet; et sane Sanctum, oratorium con- si non totam civitatem Thessalonicensem fidei lu nque cum sancto mine illustravit, multum tamen in ea protulisse homonymo esse fructum, sat certum apparet. Adi Commentarium imentarii prævii prævium num. 37 et tribus seqq. re, sub quo san ermo hic sit, non m hic designari, rævium num. 57 1s. 84, uti et in ir Cum impo sium degeret ci igionis auditores Verum nostra ta, indubie præ », qui respondens m passivum hic id capaci, dedu mul et termina In mss. nostris Trevirensi sancti Maximini et Rubee-vallis exemplaribus, quibus etiam codex noster signatus + ms. 84, consonat, ita legitur Hic enim parabatur per quasdam tabulas circulus circumseptus, ubi suscepturus erat eos, qui ex ad verso invicem theatrice impugnaverant. Verum nec hæc,nec nostra lectio, utut ista etiam aliquando forte melior, admittenda videtur. Lectorem cur ita existimem docebo in Adnotatis, quæ infra subjun gam textui,qui transcriptis hisce Passionis Anasta sianæ verbis in Passione Sancti altera, proxime huic, e qua etiam, uti in Commentario prævio num. 15 et seq. docui, promanasse videtur, subjicienda, respondet. Photiana Sancti Vita de Lyæo, qui alias Ly cus aut etiam Libens vocatur, hoc loco duntaxat

col. 1171–1172page 2 of 9
PG 116:1171τῶν μονομάχων ὁ μάλιστα τῷ τυράννῳ καὶ φιλούμενος καὶ δοκῶν κατὰ πάντων ἀριστεύειν, Αναῖος

Second Passion by an Anonymous AuthorPassio Altera auctore anonymo

col. 1173–1174page 3 of 9
PG 116:1173[αξιμιανὸς, ὁ καὶ ᾿Ερκούλιος, ὑποτάξας Γότ Σαυρομάτας τοῖς Ῥωμαίοις, κατελθὼν ἐν αλονικέων πόλει διέτριβε, δυσευδαίμων καὶ ς ἄνθρωπος, καὶ εἰς βάθος τῆς πλάνης όλι Ἐφαιδρύνετο τότε ἡ τῶν εἰδώλων πλάνη 5 τιμωμένη, καὶ δωρεῶν μεγίστων άξιου Εδίωκον γὰρ οἱ τῶν θεῶν θεραπευταὶ τοὺς ὁμολογοῦντας Θεοῦ Γἱὸν, καὶ ἀκινδύνως τον τοὺς τῆς ἀληθινῆς σοφίας θεραπευτάς. ἦν καὶ ὁ μακαριώτατος Δημήτριος, ἐμφανῆ αυτὸν, καὶ οὐδένα φόβον ἢ κίνδυνον ὑποστελ Βιον μὲν καθαρὸν καὶ ἄμεμπτον ἐκ νεότη εξάμενος, τὸν σωτήριον λόγον ἔχων ἐν ἑαυτῷ, ιδιδοὺς τοῖς προστυγχάνουσι, καὶ διδάσκων οθυμίας, πείθων τε καὶ διαλεγόμενος κατά τολικὸν ἔνταλμα τοῦ μακαρίου Παύλου προς ν Τιμόθεον γράψαντος, καὶ ὑποθέσθαι κατα ς τὸ ᾿Επίστηθι εὐκαίρως, ἀκαίρως. ὕτως οὖν ὁ μακαριώτατος Δημήτριος ἐκ γέ ν περιδόξων, καὶ τῆς συγκλήτου βουλῆς ἐκσκέπτωρ τὸ πρῶτον στρατευσάμενος, τατος γεγονώς Ελλάδος, καὶ ὑπάτου ὠρχιῶ ν ὑπὸ τοῦ βασιλέως Μαξιμιανοῦ. Αὐτὸς δὲ ήϊνον δοξαν εἰς οὐδὲν λογισάμενος, τοὺς ζωο τοιήσατο λόγους, ἑρμηνεύων τε καὶ δεικνύς, ἀπολωλότα ἄνθρωπον, καὶ ταῖς ἰδίαις ἀνο θανατωμένον, ἡ πάνσοφος τοῦ Θεοῦ Λόγου ρκα παρουσία, διέστησεν μὲν ἀπὸ τῆς πλά κάθηρε δὲ ἀπὸ πάσης ἀνομίας, καὶ παντὸς φῶς δὲ ἀνέτειλεν, καὶ ἡμέραν ἐλευθερίας ἐν (β) Εκσκέπτως
col. 1175–1176page 4 of 9
PG 116:1175ταῖς ψυχαῖς τῶν δεχομένων αὑτὴν ἀπειργάσατο, καιοσύνην, ἐπιείκειας, εἰρήνην, ἀγάπην, ἐλπίδα ζωῆς περιποιοῦσαν αἰωνίου, τὰ πρόσκαιρα μὲν ἀποῤ ῥίπτουσαν, τὸν δὲ ἀΐδιον καὶ ἄφθαρτον ἀῤῥαβωνα παρέχουσαν, τὴν ἐκ νεκρῶν ἀνάστασιν, καὶ τὴν εἰς παράδεισον προξενοῦσαν ἐπανάζευξιν. γ. Ταῦτά διδάσκοντος τοῦ μακαρίου μάρτυρας Δημητρίου μετὰ παρουσίας, καὶ τὸν λόγον τοῦτον πρακτικώς βεβαιοῦντος διὰ τῆς πίστεως· πολλῶν αὐτῷ διὰ ταῦτα ἐκ τῆς τῶν Ἑλλήνων πληθύος προσο ιόντων, καὶ συνευρισκομένων ἐκ δοσμῶν τοῦ τῆς πόλεως μεγαλοφόρου ἐν τῇ ἐκεῖσε Χαλκευτικῇ λεγο μένῃ στοᾷ, ἔνθα καὶ εἰώθει τὰς συνόδους ποιεῖσθαι ὑπὸ τὰς τοῦ ἐγγὺς δημοσίου λουτροῦ ὑπογείους κα μάρας, μεγαλυνομένης τε τῆς περὶ αὐτὸν φήμης καθ' ὅλης τῆς πόλεως καὶ τῆς περιχώρου, οἱ τὴν ἀναζήτ τησιν τῶν Χριστιανών στρατιώται τοῦ βασιλέως ἄμε τοῖς δημοσίοις προστεταγμένοις ποιεῖσθαι, συλλαβέν τες τὸν μακάριον Δημήτριον (οὐδὲ γὰρ φεύγων συν ελήφθη, ἀλλὰ τὰς συνήθεις ἅμα τοῖς ἀδελφοῖς ἱερωρ γῶν λατρείας) τῷ θεομάχῳ Μαξιμιανῷ καθάπερ τι μέγιστον θήραμα προσήγαγον, οιόμενοι ἑαυτοὺς μέσ λιστα τῷ βασιλεῖ παραθέσθαι, εἰ τὴν ἐπιμέλειαν το μηδένα Χριστιανὸν λανθάνειν ἐπιδείξαιντο, τὸ καὶ τοὺς ὑπεροχῇ ὄντας καταμηνύοντες. δ'. Καὶ ὁ μὲν ἔτυχεν ἐπὶ τὸ τῆς πόλεως θέατρον τὸ καλούμενον στάδιον ἀνιέναι θέας ἕνεκεν τῶν με νομαχεῖν μελλόντων, καὶ τὰ λοιπὰ τοῦ πενταδά θεάματα ἐπιτελούντων· ἐκεῖ γὰρ αὐτῷ παρεσκεύεται διά τινων σανίδων περιπεφραγμένος κύκλῳ ἐν τ κρεμάμενος, ὃ δέχεσθαι μέλλων τοὺς ἐν αὐτῷ εἰπόντας, διότι τέρψις ἦν αὐτῷ τοῦ βλέπειν ἀνθρωπίνων αἱμάτων ἔκχυσιν. Πλὴν οὐκ ἐκτὸς φροντίδος ἢ μερί μνης εἶχε τὸ δρώμενον· διέκειτο γὰρ ὁ βασιλεὺς περί τινα μονομάχον Λύατον ονόματι ἐκ τοῦ ἔθνους των Οὐανδάλων ὑπάρχοντα, ἰσχύ καὶ μεγέθει σώματος ἀνεσταλμένον, ὃς οὐ μόνον ἐν Ρώμῃ πολλοὺς ἐς τὴν λοῦδον ἀνῃρήκει, ἀλλὰ καὶ ἐν τῷ Σερμίῳ, καὶ ἐν τῇ Θεσσαλονικέων πόλει · διέτρεχε γὰρ διά τε τῶν σανίδων καὶ τοῦ μαγγάνου, ἅτε διὰ πολλὴν ἐμπειρία εἰς τὸ φονεύειν διὰ μελέτης καὶ συνηθείας κεκτημέν νος. ε. Τοῦτον, ἐπειδήπερ ἅπαντες ἐδεδοίκεσαν εις τ μηδένα αὐτοῦ ἀνταγωνιστὴν ἀναφαίνεσθαι, ἐν πρώτ τοις εἶχεν ὁ βασιλεὺς, ὃ καὶ φιλεῖν ἐπεδείκνυτο, απ' ἡδέως ἔβλεπεν εἰς αὐτόν· ἐπῄνει δὲ καὶ ἐθαύμαζι

Chapter IICaput II

col. 1177–1178page 5 of 9
PG 116:1177τὴν ἀκμὴν τῆς ἡλικίας αὐτοῦ, καὶ εἰς τὴν περιφάνειαν αὐτοῦ ἐσεμνύνετο. Ὅτε δὴ πλησίον ἐγένετο τοῦ σταδίου, κατιόντος αὐτοῦ ἐκ τοῦ ὀχήματος, τότε μηνύσαντες προσάγουσιν τῷ Μαξιμιανῷ τὸν μακάριον οἱ συνειληφότες Δημήτριον. Πειθόμενος δὲ εἰ ἐπιμένει τὸν Χριστὸν προσκυνῶν, καὶ μαθὼν καὶ ἑτέρους αὐτὸν διδάσκειν τὸν ἐσταυρωμένον σέβειν, ἤχθη μὲν πρὸς αὐτόν. ε. Ἰδὼν δὲ τὴν παῤῥησίαν τοῦ ἀνδρὸς, Χριστιανὸν ἑαυτὸν ἀποκαλοῦντος, καὶ πᾶν ὁτιοῦν ὑπὲρ τοῦ ὀνόματος τοῦ Κυρίου ἡμῶν Ἰησοῦ Χριστοῦ ὑπομεῖναι θαῤῥοῦντος, εἶτα καὶ τὸ πρόσωπον αὐτοῦ πάνυ ὡραῖον γενόμενον, καὶ τῶν προκειμένων θεαμάτων ὅλος ὢν, τὸν μὲν ἀοίδιμον μάρτυρα ἐκέλευσεν αὐτὸν παρὰ τὸ στάδιον δημοσίου γειτνιώντος βαλανείου περὶ τὰς τῶν ἐκεῖσε καμίνων φρουρεῖσθαι καμάρας. Ενθα φυλαττόμενος, ὁρᾷ σκορπίον ἐκ τῆς γῆς ὑπὸ τοὺς πόδας αὐτοῦ ἀνελθόντα, πειρᾶσθαι δὲ τῷ κέντρῳ πλῆξαι τὸν ἅγιον. Ὁ δὲ τὸ σημεῖον τοῦ σταυροῦ τοῦ Χριστοῦ ποιήσας κατὰ τοῦ σκορπίου, καὶ προσαρτήσας αὐτὸν νεκρὸν ἀπέδειξεν. Παραχρῆμα δὲ ἄγγελος Κυρίου ἐλθὼν στέφανον ἐπέθηκε τῇ κορυφῇ τοῦ μάρτυρος, καὶ εἶπεν αὐτῷ, Εἰρήνη σοι, ἀθλητὰ τοῦ Χριστοῦ, ἴσχυε καὶ ἀνδρίζου. ζ. Ὁ δὲ βασιλεὺς εἰσελθὼν ἐν τῷ σταδίῳ καὶ προκαθίσας, τόν τε Λυαῖον εἰσαγαγὼν ἐκάλει διὰ τῶν κηρύκων τὸν βουλόμενον μονομαχῆσαι, προστιθεὶς μετὰ τῶν ἐπάθλων καὶ χρήματα πολλά· καί τις ἐκ τοῦ δήμου νεανίσκος ὡραῖος πάνυ, κομιδῇ νέος ὤν, Νέστωρ ὄνομα, ἄρτι τὸν ἴουλον ἐπανθοῦντα φέρων, γνωστὸς ὑπάρχων τῷ πανενδόξῳ μάρτυρι Δημητρίῳ (ἐθεώρει γὰρ τὰ ὑπ' αὐτοῦ γενόμενα θαύματα, πολύν τε λαὸν προστρέχοντα αὐτῷ, καὶ διδασκόμενον σέβειν, καὶ προσκυνεῖν τὸν Χριστὸν) ἐκδραμὼν ἐν ᾧ ἐφυλάττετο τόπῳ, καὶ πεσὼν εἰς τοὺς πόδας αὐτοῦ ἔλεγεν· Δούλε τοῦ Θεοῦ Δημήτριε, βούλομαι τῷ Λυαίῳ μονομαχῆσαι, ἀλλ᾽ εὔξαι μοι τὸν Χριστὸν ὀνομάσας. Ὁ δὲ ἅγιος ποιήσας τὴν τοῦ Χριστοῦ σφραγίδα εἴς τε τὸ μέτωπον καὶ τὴν καρδίαν αὐτοῦ, ἀπέλυσεν αὐτὸν εἰρηκώς· Καὶ τὸν Λυαῖον νικήσεις, καὶ ὑπὲρ Χριστοῦ μαρτυρήσεις. η. Ἀπελθὼν οὖν ἐν τῷ σταδίῳ, καὶ διὰ τῶν βαθεμίδων καταπηδήσας, ῥίψας τε τὸν χιτῶνα αὐτοῦ, ἔστησεν ἔμπροσθεν τοῦ Μαξιμιανοῦ, ὡς ἐκπλαγέντα
col. 1179–1180page 6 of 9
PG 116:1179τὸν βασιλέα. Καλέσας δὲ πρὸς ἑαυτὸν εἰς τοῦτο τηρήσαντα, καὶ συμβουλεύειν αὐτῷ καὶ λέγει· Νεανίσκε, οἶδα, ὅτι χρημάτων σε σπάνις ἐπὶ τοσοῦτον ἐρθῆναι φαντασίας παρεσκεύασεν, ἵνα ἢ περιγενόμενος πλοῦτον ἀθρόον κτήσῃς, ἢ ἀποτυχὼν πενίας ἐνοχλούσης μετὰ τοῦ ζῆν ἀπαλλαγήσῃ. Ἐγὼ δὲ σοι δι' οἴκτον τῆς νεότητος καὶ τῆς ἡλικίας, ἧς καὶ κεκόσμησαι, δώσω καὶ ὑπὲρ μόνης τῆς τόλμης ἄξια, καὶ ἀρκοῦντα χαρίσματα, καὶ ἔπιθι μετὰ τοῦ ζῆν ἔχων καὶ τὰ χρήματα· Λυκίῳ δὲ σεαυτὸν μὴ ἀντιστήσῃς, ἐπειδὴ σου πολλοὺς ἤδη δυνατωτέρους ἀπήλλαξεν. θ'. Ταῦτα ἀκούσας ὁ Νέστωρ, οὔτε ἥρπασε τὴν τοῦ βασιλέως φιλοτιμίαν, ἀλλ᾽ οὔτε ἐδειλίασεν πρὸς τὸν ἔπαινον τοῦ Λυαίου· τῷ δὲ βασιλεῖ ἀπεκρίνατο, οὐ χρημάτων ἐπιθυμῶ, φήσας, ὦ βασιλεῦ, οὐδὲ με τοῦτο ἐπὶ τὸν ἀγῶνα ἐλήλυθα, ἀλλ᾽ ἵνα κρείττονα Λυαίου ἐμαυτὸν συστήσω· μηδὲ γὰρ βούλεσθαι ζῆν, ἢ πλουτεῖν εἴξαντα, καὶ ἐκχωρήσαντα τῇ προλαβούσῃ τοῦ Λυαίου δόξῃ. Εὐθὺς οὖν ὁ βασιλεὺς καὶ οἱ ὑπὲρ αὐτὸν ὀργῆς, τούτων λεχθέντων, ἐπλήσθησαν, τὴν ἀλαζονείαν τοῦ Νέστορος οὐχ ὑπομείναντες. Καὶ ὁ μὲν βασιλεὺς προτρεπόμενος ἐβόα, καὶ παρεθάρρυνεν τὸν Λυχῖον. ι'. Ὁ δέ γε Νέστωρ ποιήσας τὸν ζωοποιὸν σταυρὸν ἐν τῇ καρδίᾳ αὐτοῦ, ἔλαβε τὴν ἀκινάκην, καὶ ἀναβλέψας εἰς τὸν οὐρανὸν, εἶπεν· Ὁ Θεὸς Δημητρίου τοῦ δούλου σου, καὶ ὁ ἡγαπημένος σου παῖς Ἰησοῦς Χριστὸς, ὁ ὑποτάξας Γολιὰθ τὸν ἀλλόφυλον τῷ πιστῷ Δαυΐδ, αὐτὸς κατάβαλε τὸ θράσος τοῦ Λυαίου καὶ Μαξιμιανοῦ τοῦ τυράννου· καὶ εἰσεπήδησεν μέσον τῶν μαγγάνων. Γενομένης δὲ τῆς συμπλοκῆς, καιρίαν λαβὼν κατὰ τῆς καρδίας ὁ Λυαῖος, ἐρρέθη παραχρῆμα, καὶ τὴν ἐσχάτην τῷ βασιλεῖ ψυχικὴν περιεποίησε σύγχυσιν. Ὁ δὲ Νέστωρ ἐδόξαζεν τὸν Θεὸν, ὅτι τῇ εὐχῇ τοῦ ἁγίου Δημητρίου ἀνῃρέθη ὁ βάρβαρος. ια'. Μαξιμιανὸς δὲ παραυτίκα τῆς καθέδρας ἀνατοῦ ἀπεπήδησε, καὶ στυγνὸς ἐπὶ τὰς βασιλείους αὐλὰς ἐπανήρχετο, λέγων· Μὰ τοὺς θεοὺς γοητεία τις προεχώρησεν· ἐπεὶ οὐκ ἂν ἐσφάττετο ὑπὸ τοῦ Μειρακίου τούτου ὁ τοσαύτας καὶ τηλικαύτας ἐπιδειξάμενος ἀνδραγαθίας. Καλέσας οὖν πρὸς ἑαυτὸν ὁ τύραννος τὸν Νέστορα, ἔφη πρὸς αὐτόν· Εἰπέ, νεανίσκε, τίνι μαγείᾳ χρησάμενος, ἢ τίνας ἔχων συνεργούς, τὸν Λυαῖον ἀπέκτεινας; Ὁ δὲ Νέστωρ ἀπεκρίνατο· Μαγείᾳ οὐκ ἐχρημάτισεν, μὴ γένοιτο, ἀλλ᾽ οὐδὲ μαγγανείᾳ τινὶ ἀνῃρέθη· ἀλλ' ὁ Θεὸς Δημητρίου ὁ Θεὸς τῶν Χριστιανῶν, αὐτὸς ἀπέστειλε τὸν ἄγγελον αὐτοῦ, ἀπέκτεινεν ἐν τῇ χειρί μου τὸν ἀλάστορα, καὶ ὑπερήφανον. Ὀργισθεὶς οὖν ὁ βασιλεὺς, ἐκέλευσεν αὐτὸν ὡς Χριστιανὸν ἀπενεχθῆναι ἐν τοῖς δυτικοῖς τῆς πόλεως μέρεσιν ἐν τῇ ἐπονομαζομένῃ Χρυσῇ πύλῃ, κἀκεῖσε τῷ ἰδίῳ ξίφει ἀναιρεθῆναι ὑπὸ Μηνουτιανοῦ προτέκτορος· καὶ οὕτω τῆς μαρτυρίας τὸν στέφανον ἀνεδέξατο. ιβ'. Ὑποβαλλόντων δέ τινων τῶν ἀρχόντων τῷ βασιλεῖ περὶ Δημητρίου καὶ ὑποθεμένων ὡς αἴτιος
col. 1181–1182page 7 of 9
PG 116:1181τῆς τοῦ Λυσίου σφαγῆς γεγένηται, αὐτίκα ὑπερζέσας τῷ θυμῷ οἰωνισάμενος ὡς οὐκ ἀγαθὸν τὸ συνάντημα αὐτῷ γεγονέναι εἰς τὸ στάδιον αὐτῷ εἰσβάλλοντι, κελεύει αὐτὸν ἐν αὐτοῖς, οἷς ἐφυλάττετο καμινέοις, λόγχαις κατασφαγῆναι. Καὶ οὕτως ἀναιρεθείς ὁ πανένδοξης μάρτυς τῆς καλῆς ὁμολογίας τὴν μαρτυρίαν ἐπλήρωσεν. Λοῦπος δὲ, ὁ τοῦ ἁγίου Δημητρίου οἰκέτης, παρεστὼς αὐτῷ, λαβὼν τὸ ὁράριον τοῦ ἁγίου, ἐν αὐτῷ ἀνελέξατο τὸ αἷμα αὐτοῦ. ιγʹ. Ἀφελόμενος δὲ καὶ τὸ βασιλικὸν δακτύλιον, ὃ ἐφέρει ἐν τῇ χειρὶ αὐτοῦ, καὶ αὐτὸ ἐγκλείσας ἐν τῷ ἁγίῳ αἵματι, ἐπετέλει δι᾿ αὐτοῦ ἰάσεις· πάντας γὰρ τοὺς κατεχομένους ποικίλαις νόσοις, καὶ τοὺς ὑπὸ ἀκαθάρτων πνευμάτων βεβλαμμένους ἰᾶτο διὰ τῆς εὐχῆς καὶ ἐπισκιάσεως τοῦ ἁγίου, καὶ τῆς ἐν τῷ δακτυλίῳ χάριτος, ὡς διαδραμεῖν τὴν περὶ τούτου φήμην ἐν ὅλῃ τῇ Θεσσαλονικέων πόλει. Μαθὼν δὲ ὁ βασιλεὺς περὶ αὐτοῦ, καὶ πῶς ἰᾶται τοὺς κάμνοντας, ἐκέλευσε καὶ αὐτὸν ἀναιρεθῆναι ἐν τῷ τριβουναλίῳ τῆς πόλεως ἐν ἡμέρᾳ τῶν βουλευμάτων, προκαθημένου αὐτοῦ, μετὰ καὶ ἄλλων τινῶν πεπιστευκότων τῷ Χριστῷ. ιδʹ. Τὸ δὲ πανάγιον Δημητρίου τοῦ ὁσίου λείψανον καταφρονηθὲν ὑπὸ τῶν ἀνῃρηκότων, οἱ τῶν τότε δὴ ἀδελφῶν εὐλαβέστεροι λαβόντες νύκτωρ διὰ τὸν φόβον τοῦ βασιλέως, καὶ ἐν αὐτοῖς οἷς ἔῤῥιπτον χώμασιν διανειμάμενοι τῆς γῆς, ὅσον οἷόν τε ἦν, ἔκρυψαν, ἵνα μὴ παρά τινος τῶν αἱμοβόρων ζώων ὑπομείνῃ βλάβην. Οὐδενὶ δὲ μετὰ ταῦτα φροντὶς ἐγένετο μετενεγκεῖν τὸ σῶμα τοῦ ἁγίου, ἀλλ᾽ ἔμεινεν ἐπὶ χώματος σημείων τε πολλῶν καὶ ἰάσεων γενομένων ἐν τῷ τόπῳ, καὶ θείων χαρισμάτων φοιτώντων τοῖς πίστει προσερχομένοις ἐν αὐτῷ, καὶ ὁσημέραι πάντων εὐφραινομένων ἐκεῖσε, περιβοήτου διὰ πάσης Μακεδονίας, καὶ Θετταλίας γινομένης τῆς τοῦ μάρτυρος θαυματουργοῦ ἐνεργείας. ιεʹ. Λοιπὸν δὲ καὶ τῆς τῶν εἰδώλων πλάνης καθαρθείσης, τῆς δὲ ζωοποιοῦ καὶ ἀμωμήτου τῶν Χριστιανῶν ὀρθοδόξου πίστεως λαμπρυνομένης, Λεόντιος δέ τις ἀνὴρ τοὺς ἐπαρχικοὺς τῶν Ἰλλυριῶν κατακοσμῶν θρόνους, ἀπερχόμενος ἐν τῇ Δακῶν χώρᾳ νόσῳ ἀνιάτῳ ληφθεὶς λεκτικίῳ ὑπὸ τῶν οἰκείων ἐν τῇ Θεσσαλονικέων ἀνηνέχθη πόλει, καὶ ἀνεκλίθη ἐν τῷ σεβασμίῳ σηκῷ, ἔνθα ὑπὸ γῆν κείμενον τοῦ ἁγίου τὸ λείψανον. Παραχρῆμα δὲ τοῦ κατακλιθῆναι αὐτὸν ἐπάνω τοῦ ἰαματοφόρου μνήματος εὐθέως τῆς ὑγείας
col. 1183–1184page 8 of 9
PG 116:1183ἐπέτυχεν, ὥστε θαυμάζειν αὐτόν τε καὶ τοὺς περὶ αὐτὸν τὴν ταχίστην τοῦ μάρτυρος ἐπισκοπὴν, καὶ χάριτας ὁμολογεῖν τῷ Θεῷ, καὶ τῷ πανενδόξῳ μάρτυρι Δημητρίῳ· ὃς αὐτίκα κατὰ τὰς τῶν καμίνων καμάρας, ἅμα καὶ τοῦ τῶν θερμῶν ὑδάτων οἴκου καθελὼν καὶ περικαθάρας μετὰ καὶ τῶν ἐκεῖσε ὄντων δημοσίων ἐμβόλων καὶ προπυλῶν, ἀνήγειρεν πάνσεπτον οἶκον τῷ μάρτυρι, δαψιλείᾳ κατακοσμήσας χερειῶν μέσον τοῦ δημοσίου λουτροῦ καὶ τοῦ σταδίου. ις'. Μέλλων δὲ ἀπέρχεσθαι ἐν τῷ Ἰλλυρικῷ ἠβουλήθη τινὰ τῶν λειψάνων λαβεῖν τοῦ μάρτυρος πρὸς τὸ κἀκεῖσε ναὸν αὐτῷ οἰκοδομῆσαι εἰς ὄνομα τοῦ ἁγίου· ὃν ὁ πανένδοξος ἀθλοφόρος τοῦ Χριστοῦ Δημήτριος νυκτὸς ἐπιστὰς τοῦτον προελθεῖν διεκώλυσεν. Λαβὼν οὖν τὴν χλαμύδα αὐτοῦ τὴν ἐκ τῶν ἁγίων αἱμάτων πεφυρμένην καὶ μέρος τοῦ ὀραρίου, καὶ ποιήσας γλωσσόκομον ἀργύριον, ἐν αὐτῷ ἀπέθετο. Ὁδοιποροῦντος δὲ αὐτοῦ, καὶ σφοδροῦ χειμῶνος γεγονότος, καὶ τοῦ Δανουβίου ποταμοῦ καχλάζοντος τῷ ῥεύματι, ὡς μηδὲ ναυσὶ πόρον τούτον ὑπάρχειν ἐπὶ ἱκανάς τε ἡμέρας μὴ ὑπολείποντος αὐτοῦ, ἀλλ᾽ εἴργοντος τὴν ἐπὶ τὸ πρόσω πορείαν, ἀθυμίᾳ ἐτύγχανεν ὁ ἔπαρχος. ιζ'. Καὶ δὴ ἑώρα τὸν πανένδοξον Δημήτριον λέγοντα αὐτῷ, Πᾶσαν ἀπιστίαν καὶ ἀθυμίαν ἀπωσάμενος, λαβὼν ὅπερ ἐπιφέρεις, παρελθὲ τὸν ποταμὸν ἀδιστάκτως. Ἑωθὲν οὖν ἐπιβὰς τῷ ὀχήματι ἔχων ἐν χερσὶ τὴν τιμίαν σορόν, διῆλθεν ἀβλαβὴς τὸν ποταμόν, καὶ οὕτως ἀπελθὼν, ἐν τῷ Σερμίῳ ἀπέθετο τὴν ἁγίαν σορὸν μετὰ τοῦ ἐν αὐτῇ θησαυροῦ ἐν τῷ παρ᾽ αὐτοῦ κτισθέντι ἐκεῖσε πανσέπτῳ ναῷ τοῦ ἁγίου μάρτυρος Δημητρίου πλησίον τοῦ σεβασμίου οἴκου τῆς καλλινίκου μάρτυρος Ἀναστασίας. Πολλά τε θαύματα, καὶ ἰάσεις ὁ Κύριος ἐποίησεν, ἔνθα μετῆς ὁδοῦ τὸ ὄχημα καὶ τὰ ζῶα ἀνεπαύσαντο, χάριτι καὶ οἰκτειρμοῖς καὶ φιλανθρωπίᾳ τοῦ Κυρίου ἡμῶν Ἰησοῦ Χριστοῦ, ᾧ ἡ δόξα, καὶ τὸ κράτος νῦν καὶ ἀεὶ, καὶ εἰς τοὺς αἰῶνας τῶν αἰώνων. Ἀμήν.

ProloguePrologus

col. 1167–1168page 9 of 9

us suis olim, ut jam docui,maxime adversati, vir haud rudis exstiterit, eaque quæ in litteras ium habuerint; ut sane, quin ii, prospera misit, sat diligenter examinasse videatur, res ut adversus Græcos, quorum jugum excusse- cunque verosimile queat haberi. rtuna usi, sancto nostro martyri, quem 142. Pari fere de causa, nostrone de Sancto, an Asanis artibus delusi in Bulgariam, relicta de alio homonymo Carolus, Novariensis episcopus, onica Græcorumque tutela, migrasse, sibique dum lucubrationis a se adornatæ,quam Novariam naturum, rebantur, cultum etiam, maxime inscripsit, lib. 1, pag. 184 ita scribit: Colitur sia, quam ei Petrus et Asan erexerant, (Novariæ nimirum) in eadem ecclesia sancti Julii s detulerint, dubitandum non appareat; etiam Demetrius martyr die 14 Maii, fuitque in ea o, cum Petrus et Asan, quo in partes suas altare ei dicatum; do cujus tamen translatione s, populares suos, altraherent, auxilium, nihil habeo, qnod referam,» sermonem instituat, rius cujuscunque Sancti, sed Demetrii eis dubitandum existimo, certeque de alio Demetrio um sibi comminiscendum duxerint, hunc martyre, quam de nostro, loqui ipsum credide pud Bulgaros,cum nondum, Petro et Asane rim, si Novarienses Demetrii, quem 11 Maii, forte ibus,arma in Græcos, quo sese in liberta- quod hoc die sacrum illius corpus olim acceperint, ererent, arripuissent, maxima in venera- in Sancti Julii ecclesia colant, integrum ad se uisse, cultumque obtinuisse, verosimile corpus aliquando fuisse translatum, contendant, pparet. Utut sit, cum equidem, quis qualisve seu potius hodieque aut saltem olim integrum t, perspectum haud habeam, sicque nihil possederint. Rationem, ob quam ita existimem, ,quo ea de re lectorem edoceam, occurrat, quisque ex iis, quæ num. In de sacris Sancti im ecclesiasticum, Sancto nostro alibi præ- nostri reliquiis corporeve, Thessalonica nunquam elatum, sermonem jam converto. alio secundum omnes sui partes avecto, disserui, Anastasius Bibliothecarius in Præfatione, facile intelliget. Porro nec melius, Demetrione ancti nostri Passioni, a se contextæ Carolo nostro, an alteri martyri homonymo ecclesia adi num. 14; suam hanc lucubrationem parcecie, Sancti Demetrii nomine in Britannia ens,præmisit, ita sub initium principi huic Aremorica insignitæ, quæ in Vita Sanctæ Gilda r: Beati Demetrii, Thessalonicensis mar- abbatis, ad 29 Januarii diem,quo is colitur, apud 'assionem atque miracula, hortantibus fra- nos edita, num. 27 memoratur, consecrata sit, et maxime viro peritissimo Joanne diacono, habeo perspectum. Verum alia præterea ecclesia, ìdei puritate ac scientiæ claritate notissimo, quam sancto nostro Demetrio exstructam conse de Græco in Latinum transtuli sermonem; cratamque fuisse, indubitatum est,hic modo etiam fatus Joannes hujus martyris in domo qui- memoranda occurrit. a miræ antiquitatis et pulchritudinis ora habebat, tamen qualis iste martyr Christi norabat. Ego vero, sicut expertus sum apud lonicam,ubi pretiosum corpus ejus redolet, ndore miraculorum refulget,innotui ei per n.» Joannes, hic ab Anastasio Bibliotheca noratus, L. R. E. diaconus erat, Romæque e,ut dubitandum non apparet, coinmoraba jare, si miræ antiquitatis pulchritudinisque um, quod hic, Anastasio per verba recitata e,in domo sua habuit, fuerit reipsa, uti hic r sese æstimasse indicat, sancto nostro i consecratum, consectarium e recitatis sii verbis erit, ut is etiam Romæ, et quidem eculum nonum,quo idem Anastasius floruit, inque saltem cultu ecclesiastico fuerit ga Verum cum duo etiam Italiæ martyres, rii nomine distincti, alter Verulis,alter Ostiæ, ano martyrologio ascribantur, nec Anasta idquam, e quo se Demetrium, oratorium anis diaconi domo habentem, homonymum hessalonicensem martyrem, collegerit, in m abducat, fueritne Demetrius noster, an anctus homonymus, reipsa Romæ sæculo ic forte etiam citius cultus, solis huc tran s Anastasii verbis innixus pro certo asseve on ausim, licet interim, quod hic scriptor 143.Cyprianus quidam in Africa episcopus,infe liciter, uti Miraculorum edendorum lib. II, cap. 6, sede tamen, quam hic occuparit,nuspiam indicata, memoratur, a Slavis, cum Byzantium negotii cu juspiam causa peteret, captus, duramque ita in ser vitutem delapsus ab apparente sibi sancto Deme trio seque viæ,quæ Thessalonicam aufugeret, du cem præbente in libertatem fuit assertus.Hinc in Africam reversuз, quo sese sancto Sospitatori suo gratum exhiberet, templum insigne, opem ei iterum mirabiliter ferente sancto martyre, exstruxit, ei demque dedicavit.Porro cum miraculum, quod in laudati episcopi gratiam Sanctus patravit, sæculo nono aut forte etiam paulo citius, uti in Adnotatis eidem subdendis docebo, evenerit, certum omnino est, in Africam tum etiam propagatum fuisse De metrii nostri cultum,quem ibidem etiam incremen ta temporis lapsu sumpsisse, fas est colligere vel e solis, quibus miraculi istius narratio, ab Anastasio Bibliothecario in compendium contracta,apud Ma billonium tom. I Veterum Analectorum pag. 95 ter minatur, sequentibus hisce verbis: «Per orationes ejus (sancti Demetrii videlicet) si quis infirmäs in eodem templo per Cyprianum nempe episcopum exstucto) devotus advenerit, si perunctus fuerit de oleo lampadis ejus, illico sanabitur. > 144. Huic porro ecclesiæ, quam,nomlni suo sa

Continue reading PG 116: Passio Tertia →≣ entire volume
Page scan enlarged

Notebook

Full View